Vystupovat v Lucerně je takovej malej velkej dětskej sen. Já ten prostor prostě miluju. Když jsem se pohybovala v koncertovým světě a tak nějak víc to žrala - ano, v šestnácti má teenegerka opravdu složitý svět bytí. Tak Lucerna byl TOP STROP. Chápete, to půlkruhový nádherný pódium. Pamatuju si, že ještě jako budějické děvčátko jsem xkrát slyšela od kluků z kapel, že dostat se do Lucerny je taková ta hranice úspěchu. Že tam prostě chceš. No a najednou jsem tam měla bejt já. A moje kamarádky ze studia.
Dobře, není to celé vina pouhé náhody, celé. je to tím, že tam pracuju.
Každý vystoupení je něčím specifický. Prostředí, lidi, téma, příležitost. Každý další vystoupení je absolutně nová zkušenost. A to samozřejmě i tady.
Organizovat vystoupení na kruhu je docela náročná záležitost. Kor když to není jen vaše vystoupení, ale i vašich kamarádek. Měla jsem celkem strach, aby to vyšlo a líbilo se to i holkám.
Můj šéf se na poslední chvíli rozhodl, že nás chce jako předskokanky na koncertě jeho kapely. Ano, byly jsme takový doplněk než dorazí zpěvačka kapely, která odněkud jela. Kruh, šálu, prostě rozmanitý program. Rozhodl se týden před koncertem. Taková ta klasika, že jo, ale to je vlastně život. Tyhle na rychlo akce. Naštěstí to bylo chvilku po mistráku, takže nějaká vystoupení jsme měly natrénovaná. Kruhy a šálu ukotvili naši technici. Byla to docela legrace. Celá realizace ukotvení trvala cca dva dny. Podílela se na tom velká spousta lidí. Celýmu tomu šéfoval náš stavbyvedoucí, za což jsem vlastně vděčná, protože svěřit svůj a holek život, tak jedině do jeho rukou. Odpoledne jsem závěsný bod a složitý systém kladek ozkoušela. Drželo to, takže jsme mohli jít na věc.
Můžu veřejně přiznat, že jsem se docela zapotila. Posbírat holky v pasáži, instruovat zvukaře, odtančit šálu, běžet se převléct, odtančit kruh. Stres, nervy.
Jedna z věcí, co má Lucerna rozhodně moc pěkný je backstage. To se nám samozřejmě velice líbilo, takže velká část zážitku z LMB patřila fotoshootingu v šatně. Holky no.
Publikum už bylo značně opilé a zároveň velká část byli moji kolegové. Netušila jsem, jak na to budou reagovat, ale když mě hecovali na šále, tak jsem se musela nahlas smát. Je to takovej zvláštní pocit vystupovat "pro svoje kolegy". Jasně, většina ví, co děláte, chválí vás. Ono taky, aby ne. Pořád je to něco, co vyžaduje nějakej skill a trénování. Ale najednou jdete tak nějak z kůží na trh. Moje já vždycky předem očekává možnost kritiky...
Lidí nebylo málo a záře světel taky ne. Asi bych lhala, kdybych řekla, že publikum bylo jen báječné. Nebylo. Evidentně šéf počet vystoupení přecenil a lidi to přestalo bavit. Ano, i to se stává. Docela mě to mrzelo. Hlavně vůči holkám. Chvílema ty lidi i pískali a řvali. Hovada, prostě. Vlastně to možná celé zrcadlilo tu akci samotnou, ale co. Vystupovaly jsme v Lucerně!
Daly jsme to a minimálně z toho máme pěkný fotky, že jo. A taky zkušenost.
- Kate
Comments