Rok se s rokem sešel (víckrát) a od mojí první soutěže to byly cca 3 roky. Už delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou se na soutěžní pódium vrátit a vyzkoušet, jestli bych bednu zvládla obhájit nebo že by bylo aspoň fajn se veřejně ukázat v soutěžním konkurenčním prostředí. Makat na soutěž je vždycky výzva. Já jsem milovník linií. Špiček. Propnutejch nohou. Asi jsem takovej masochista, ale vlastně mě baví se cepovat k dokonalosti choreografie. Přesto všechno jsem nebyla stoprocentně rozhodnutá, že se do CAHO přihlásím. Nejvíc by mi lichotilo sednout si do poroty. To je takovej můj nesplněnej aerial sen, kterej doufám jednou přijde.
Už jsem měla i nápad, téma, myšlenku. Vybrala jsem si Time of my life z hříšňáku. Ani vlastně nevím, jak jsem na to přišla, ale považovala jsem za hrozně cool představu zvedačky ve frontbalancu a v balancu ze supermana. Chápete, zvedačka bez chlapa. Emancipace forever. Ale pořád jsem se nemohla rozhoupat. Domyslet to. Byla jsem už lehce frustrovaná.
Pak jsem si jednoho večera otevřela víno, fb mi zrovna nabídnul vzpomínku soutěžního dne 2019, kdy jsem se umístila. Tak jsem si to nostalgicky postla na zeď a napsala mi k tomu Zuzka K. něco ve smyslu "tak letos obhájit". Což mi vlastně hrozně zalichotilo, protože Zuzka je jedna z trenérek, ke který mám velkej respekt a považuju jí za kapacitu svého oboru tady u nás. Já jsem v tomhle trochu pipi a nenechám se na kruhu jen tak trénovat. Jako nějakej workshop, to joooo, ale nějak pravidelně k někomu na kruh docházet, to mi přišlo trochu asi vlastně zbytečný. Hlavně nemám asi úplně ráda, když mě někdo peskuje a příprava na soutěž musí bejt peskovací. To tak prostě je. Ale u Zuzky bych to asi dala, jsem si říkala. Ale nikdy by mě nenapadlo, že by byla ochotná mě připravovat.
Mno. Komentář dal komentář a Zuzka mi nabídla, že mě na tu soutěž připraví. Což jsem v opojení vína s nadšením přijala. Dala jsem si sama sobě deadline, že pokud nebudu mít do konce listopadu hotovou sestavu, tak tam nejdu. A tenhle termín se nám vlastně až na drobnosti podařilo do dne dodržet. Takže jsem se přihlásit musela :D
Teď možná budu lehce depresivní a demotivační pro všechny, co se na soutěž chystají a předem upozorňuju, že tohle je můj způsob přípravy, protože jsem stresař a perfekcionalista. A psychopat.
Byla jsem v takovým trochu tranzu. Protože do toho všeho mám ještě jiný aktivitity. Učím, připravuju lekce, vystupuju v moonu, dělám flexi, heelsy, chodím na full time do práce, tak jsem bývala docela vyčerpaná. Ale já si prostě neumím říct, že vynechám. Takže jsme drilovaly. Všechno to ostatní okolo, který jsem ve svým životě mohla omezit, jsem stáhla na minimum. Pes byl u mamky. Já procházela jen nejnutnějšíma lidskýma interakcema a snažila se 3-4x týdně trénovat. Měla jsem v choreo takový dynamický kombo, který jsem fakt dlouho hrozně moc chtěla dát. Ale vlastně jsem se fakt bála. To trénovat sama ve studiu, že umřu. Vždycky jsem šla trénovat na soutěž a tak se mi nechtělo. Jednoho dne mi Zuzka řekla, ať to kombo nejedu celý, že ten poslední skok vypustíme. No a to byla taková krása. Musela jsem psychicky ustoupit z toho, že chci machrovat, ale začala jsem se nebát trénovat. A to byl velkej psychickej pokrok vpřed. Najednou jsem šla do studia beze strachu, ano, frustrovaná a unavená, ale už jsem se nebála tu choreo jet. Takže prosímvás. Míň je někdy víc. Opravdu.
No a tak se to blížilo. Kostým se šil. Nervozita stoupala. 14 dní před, když už jsem začínala bejt fyzicky lehce na dně mi Zuzka řekla, ať už to netrénuju. To bylo taky nejvíc. Informace od trenéra, že teď už to nedoženeš se může zdát negativní. Ale opak je pravdou. Když jsem od ní dostala zelenou k tomu netrénovat, začala jsem se fyzicky uklidňovat. To neznamená, že jsem vůbec netrénovala, ale už to nebyly hodiny.
Pak nastal den D. Sbalila jsem si batůžek, u registrace na mě čekala taška s reprezentační teplávkou našeho Firefly studia, kterou jsem hrdě oblékla a šla jsem se děsně stresovat. Ten čas před soutěží je stejně hrozně prazvláštní. Jste tak trochu na rozpadnutí, přitom už začínáte bejt pocitově trochu mrtvý, vyčerpaný a chcete to mít za sebou. Naštěstí jsem na soutěži potkala naší starou soutěžní gardu z roku 2019. Káju Hejčovou a Janičku Rubášovou. To jsou takový moje světýlka, podpory a zároveň konkurentky. Probraly jsme vše od pružení kruhu po povinný prvky, kostým, nervozitu a to, jak se máme a že se sejdeme v Masters kategorii (na to se holky těším!!!).
Tohle komunitní sdílení radosti mám ráda. No a pak přišel moment M. A já byla na řadě. Čas se zastavil. Slyšela jsem jen obrovskej virvál z publika, kdy mě přijely podpořit kamarádky, mamka a holky ze studia. A čas se klasicky zpomalil. Já měla prostor usmát se na porotu, všechny si prohlídnout, projít obecenstvo, pousmát se, pomrkávat. Trochu si i zazpívat, i když to byste na soutěži neměli!!! No a pak byli moje 4 minuty slávy pryč. Věděla jsem, že byl fuck up s kostýmem, nevěděla jsem, jak velkej, ale bylo mi to jedno. Endorfiny a adrenalin jely na plno. Ještě povinnej rozhovor na sedačce, kterej skoro všechny nesnášíme, protože nemáte kyslík v mozku a říct něco, co dává smysl je fakt obtížný. Navíc ty emoce po výkonu z nás dělaj něco jako zdrogovanýho opilce na obláčku. No a bylo po všem.
Šla jsem se pozdravit se všema, co za mnou dorazily do vestibulu. Dala si konečně zasloužené prosecco a podívat se na ostatní vystoupení. Tuhle část nejvíc nesnážim. Čekání na výsledky. To je takovej divnej stav nervozity, nedočkavosti. Žádnej klid a padla.
No ale dobře to dopadlo! Při vyhlášení jsme se Kájou a Jančou klasicky držely za ruce. To je moje nejoblíbenější a část a pak vyhlášení.
2. místo v kategorii Profesionál!!!!!!!
To byl pocit, to zase obhájit! Měla jsem radost, že jsem Zuzky práci statečně odprezentovala. První místo mi uteklo doslova o kousek kostýmu. Vítězství mi uteklo o 1,625 bodu a za kostým jsem dostala srážku -3. Ale i to je život a patří to k tomu. Třeba někdy někde tu zlatou dostanu :D:)
Určitě všem soutěžení zkusit doporučuju. Je to velká zkušenost a zážitek. Jen se prostě připravte, že pár měsíců budete hrozně trpět a nepodceňujte přípravu!
Comments