Každá/každý to určitě známe. Přijdeme ke kruhu, výmyk dáváme ještě falešnej, ale zároveň jsme viděli na instagramu lionroll a chtěli bychom ho dát. Tak moc.
V posledních měsících jsem se odhodlala do spousty prvků, o kterých jsem si dřív ani nedovolovala snít. Nemyslím, že je to jen o fyzickém posunu, ale rozhodně je to v hlavě. Není to však v hlavě takovým způsobem, že bychom to na začátku málo hecovali. Tak jako ke všemu v životě, tak hlavně na kruhu, je třeba si k věcem dojít. Chce to čas. Časem se nám zlepšují nejen fyzické schopnosti, síla a flexibilita, ale i sebevědomí a sebedůvěra.
Pověsíte se za horní příčku za kruh a už v tu chvíli vám přijde rozhoupaný kotoul do kruhu jako nesmysl. Nedá se to. Nejde se pustit. Cvičně se rozhoupete a tím se to jen potvrdí. Gravitace funguje dolů nebo si vylámu zuby. Tyhle věci se nedají odbourat lusknutím prstům, protože když se bojíte a bojíte se hodně, tak je pravděpodobnost úspěchu malá. Já to mám na kruhu se strachem všeobecně trochu zvláštně postavený už od začátku. Nemůžu tvrdit, že bych se nebála, ale jsem schopná ten strach nějakým způsobem korigovat a chci ten prvek dát víc než se bojím. Ale i přes to jsem si ke spoustu těm už "cirkusovější" prvkům musela dojít s postupem času. Stálo to spoustu práce a spoustu hecování mezi kamarádkama. Tím chci říct, že pokud vám něco nejde hned a je to pro vás nepředstavitelnej prvek, dejte tomu čas. Nadechněte se, odložte to na někdy jindy, ale nezapomeňte to časem zkusit, protože jednou ten pravej čas určitě přijde a vy to dáte. A pak už to bude jen lepší!
Comentários